Historie

Březina leží na v půvabné krajině povodí řeky Svratky (dříve Švarcavy), na jejím pravém břehu, na úpatí Českomoravské vrchoviny, 4.12 km východně od Tišnova, v blízkosti železniční stanice Hradčany na trase Brno - Tišnov, směr Havlíčkův Brod, v nadmořské výšce 248 m. Dílem na rovině, dílem na mírném návrší, na sever kryta pohořím Bačkovcem, od jihu obtočena řekou a za ní chráněna pohořím Sokolím. Je obklopena zalesněnými kopci a lučinami. 


Původní osada měla 7 čísel (čili lánů), která později byla rozdělena na 14 půllánů, které v podstatě setrvávají. Mlýn a ostatní domky (domkářů), byly stavěny postupně později. Její jméno lze odvodit buď od březového křoví, nebo od vzdáleného Beresina.


Do obce nevedla silnice. Do Tišnova, při větší vodě Svratky, se jezdilo přes Bačkovec a nebo cestou okolo Horky - Úzkým, kterou bývalí majitelé zakazovali (soukromá). Do obce byla vystavěna silnice v letech 1870 včetně mostu přes Svratku. Před tím byla od mlýna k protějšímu břehu jen lávka, která sloužila při větší vodě k přenášení výrobků z obilí.


Je původem prastarého, vzniknuvší z osady. Její vznik lze s jistotou zařadit do 9. století. Osada jest prastará, pravděpodobně založená současně s osadou Tišnov, patřila zeměpánům a s Tišnovem darována byla při založení kláštera tišnovského - (založen královnou Konstancií, chotí Přemysla Otakara II.), zároveň s osadou Tišnov v majetek kláštera tišnovského Porta Coeli (Brána nebes) a to roku 1234.


S klášterem příšla osada pod právo ochranné a hrdelní hradu zeměpanského Veveří, které kníže Břetislav II. (rok 1025) na obranu proti nepřátelům používal a toho času byla již osadou, jež pak přešla v majetek Templářů. Březina i Tišnov (Březni i Thusnov) byly v držení knížat českých.


Z roku 1481 čteme o poplatu zeměpanském z Březiny:


„...item 1 hřivnu zemných peněz dávají a met ovsa k setí jaři...“


V účtech panství veverského z roku 1752 čteme, že Drásov a Březina, dědiny kláštera tišnovského, povinny jsou polapené zločince dodávati veverské pravomoci a platiti při tom pokaždé 11 kr. 2 den, pak z každé krvavé rvačky 11 kr. 2 den krevného či krvavného a kdyby opomenuly do tří dnů o rvačce podati zprávu, propadly by pokutě 37 zl. 20 kr.


Poddanské poměry byly mírnější než jinde příčinou, že vrchnost byla klášterem korunním. Robotovali neurčitě, jen dle potřeby. Při ženění se musil každý zavázati na robotní úvazek. Práce byla všeho druhu. Kromě roboty byly odváděny desátky (desátý snop, vejce, kuře, husa, mastné a dávky v penězích). Část rolností však byla osvobozena.


V urbáři tišnovském z roku 1539, udáno usedlých v osadě 14 (12 usedlostí mělo koně a 2 chalupníci).


Roku 1678 5 lánů po 35 m, 3 3/4 lánu po 26 2/8 m, 5 1/2 lánu po 17 1/2 m, 1/4 lánu a 46 m činže.  Platu se odvádělo ke klášteru 21 tolarů 28 grošů a 2 1/2 desátky, byl to úrok sv.-jirský a sv.-václavský, za hlásku při vánocích, za sýry při svátku Duše za 27 1/2 slepice, místo panského přediva.


K hradu Veveří dávala Březina dle dominikální fase panství veverského k opravě tereziánského katastru 2 zl. 29 1/2 kr. a 30 měr ovsa. Výbavy za tyto dávky platila Březina 253 zl. 20 kr.


Roku 1749 se píše o hospodářství:


„...pole jsou na rovině a trpí povodněmi... sedlák seje ročně pšenice 4 míry, čočky 1/4 míry ... třetina pole se úhoří ... dřevo kupují na Vohančicku na provázky ...“


Obec jest přifařena do Tišnova. Sedlák potřebuje ročně dřeva za 4 zl., pololáník platil činže nebo daně 13 zl. 18 kr., gruntovní 1 zl. 30 kr. Vrchnost dostávala od 1 lánu hospodáře z pšenice, rži, ječmene, ovsa, hrachu a šošovice desátek, ostatní 3 hospodáři dávali tišnovskému faráři desátek. Leopold Moučka dával z panské roli v Lubné činže 1 zl. 51 kr., Tomáš Kadlec za pole Mlejnisko 2 2/3 m. 1 zl. 9 kr.



Staré rody:

Navrátilův

Kolářův

Dusbabův

Kalných

Byzomův

Filpačův

Medkův

Kadlecův

Moučkův


Počet domkářů se postupně zvýšil, avšak základní půdorys obce zůstal zachován, takže dějepisec v roce 1922 mohl konstatovat, že


 „...na návrší mírném stojí domy rolníků ve dvou řadách, z nichž jedna k západu, druhá k jihozápadu hledí, mlýn a ostatní domky domkařů, sem a tam roztroušené, povstaly pozvolna později...“


Rozloha obce dle prvé kroniky a provedeného překladu originálu z roku 1826 činila celkem 322 hektarů a 50 arů, z toho 66 ha lesa.  


Za vesnící stojí Boží muka z roku 1717 a ve vsi kaplička. Na katastru jižně od vsi byly zjištěny prokazatelné stopy osídlení ze starší a mladší doby kamenné. Také se našly dvě kamenné sekyry. Obec jest přifařena do Tišnova.



Počty domků a obyvatel ve vsi:

rok 1793 21 domků, 178 obyvatel

rok 1839 25 domků, 158 obyvatel

rok 1990 29 domků, 170 obyvatel

rok 1921 31 domků, 194 obyvatel



Jmění obecní:

pozemků 26 ha 985 m2

škola

obecní hostinec

kovárna

pastouška


Na pečeti z 18. století nápis: PEC: OB: DED: BREZENA a znak: radlo


Škola je založena koncem 18. století (chatrč) a mívala z Březiny 14 - 20 dětí, tolik z přiškolených Vohančic. Starého katalogu z roku 1828 posloupně všichni učitelé užívali až do roku 1860. Novější škola vystavěna byla roku 1854 obcí, zděná, jednopatrová. Téhož roku je zrušena škola v Herolticích a obec se přiškolila do Březiny. Tím vzrostl počet žactva na 110. Roku 1885 je rozšířena škola na dvojtřídní. V letech 1819 - 1823 učiteloval v Březině Václav Jansa, po něm učili Josef Nepevný, Jan Valín (- 1847), Antonín Petr (od roku 1881). Knihovnu založil roku 1873 učitel Josef Lahodný, pamětní knihu roku 1886 Antonín Petr. Výuka byla ukončena 30.6.1983 s tím, že děto přešly do škol tišnovských.



Jména tratí:

Poloudíly

Ludvíky

Hradisko

Padělky

Klínek

Ostrovy

v Ložích

nad Horou Bačkovcem

u Hrbatce

za Řekou

Jahodník

na Podhoří

u Rybníka

v Podhoří

Hrbatý

u Řeky

Míšené

u Rybníčka

Prostřední

Jahodníček (les) 


Starších dějin obec nemá.   



Současnost obce


Překrásná krajina plná lesů a cyklostezek kolem řeky Svratky přímo vybízí k návštěvě. Je zde možnost koupání v řece, slouží tu dvě restaurační zařízení, sportovní vyžití poskytují stávající hřiště.


Současná Březina si i přes dosavadní stavební rozvoj zachovala jak malé měřítko, tak nevelký počet obyvatel. Zachovány zůstaly i tradiční vazby na město Tišnov.



Symboly obce - znak a vlajka  


           znak.jpg      vlajkaa1a.jpg

                Znak: ve stříbrno - zeleně šikmo děleném štítě vpravo vztyčený zelený březový list 

                              Vlajka: bílo - zeleně šikmo dělený list, v bílém poli vztyčený zelený březový list



Pečeť obce    

radlo.jpg

                                                             Pečeť obec Březina 18. století

                                                             Nápis: PEC: OB: DED: BREZINA.

                                                             Znak: radlo



  sejmout0004.jpg

               Udělení znaku a vlajky obci Březina Parlament ČR 5.4.2007 



  sejmout0002.jpg

                             Předání znaku a vlajky obci Březina Parlament ČR 5.4.2007

                             Ing. Miloslav Vlček předseda Poslanecké sněmovny, Metoděj Pánek starosta obce Březina

 



Mlýn


Březinský mlýn býval součástí panství Deblínského a později panství Vohanského.


Prvá zmínka o březinském mlýně je v topografii volného svazku II. strana 381-3, z roku 1656, že prodává syn Alfon de Gastro František Karel z Vohančic Závist i s Herolticemi a dvěma mlýny Pavlu z Frýburku.


Výpis ze zemských desek u soudu v Brně týkající se mlýna v Březině - podle smlouvy mezi vrchnostenskými úředníky ze dne 12.7.1774 v zastoupení panství kuřimského ze strany jedné jako prodavatel mlýna v Březině na řece Svratce a Jiřím Halou, pozůstalou vdovou Kateřinou Halín, jako kupitelkou ze strany druhé a sice Kateřina za 3125 zlatých.

  imga0942-a1a.jpg

- 19.3.1784   odkupuje jej na Halena za 3125 zlatých

- 22.3.1813   prodán V. Řehákovi za 26500 zlatých

- 4.8.1822     dědictvím na Kateřinu Řehákovou

- 15.3.1853   prodán na Jana Jaroše a Kateřinu

24.10.1891 prodán v dražbě panu Vlad. Kopřivovi (zeť pana Jaroše).

- 2.5.1922      postoupen dědictvím na syny Karla, Vladimíra, Bronislava

- 28.10.1950  mlýn znárodněn


V totalitní době prodán novým majitelům manželům Čevelovým z Brna (pouze část - původní budova mlýna).


Po roce 1990 vrácen (bez původní budovy mlýna patřící manželům Čevelovým) v restituci potomkům původních majitelů před znárodněním (Cetkovský Vladimír z Předklášteří). Stávající brusírna již nefunkční (stroje v totalitní době převezeny do předklášterské papírny), nadále co by sklad a dílna RBR a dvě bytové jednotky. Funkční elektrárna, která proud dodává do sítě. 


Mlýnská stodola 

Je přestavěna na výrobnu betonářských výrobků a v patře zřizuje majitel jeden byt. Majitelem je Hájek Libor.


Mlýnská zahrada

Dnes jsou na ní postaveny 3 rodinné domy a to č.p. 70 - Běhounkovi, č.p. 18 - Jůzovi a č.p. 73 - Kubíčkovi. Č.p. 22 - mlýn, č.p. 58 - elektrárna, č.p. 86 - mlýnská stodola a mlýnská zahrada tvořily kdysi dříve jeden celek.


Elektrárna imga8798.jpgp1060641.jpg


Dříve turbína a brusírna dřeva, dnes elektrárna a sklad s dílnou a dále dva byty (Komersovi a Burdovi). V roce 1998 elektrárnu s dílnou a byty kupuje nový majitel pan Oldřich Kukrecht z Brna. Modernizuje a dále provozuje elektrárnu.



Dnes je 20. července 2019

Svátek má Ilja

© 2011 obec Březina | www stránky a optimalizace AUTOGRAPH, Admin NG